67. PEOPLE NEED CHANGES

30. august 2011 at 14:31 | Infantility* |  HEART DAY

infantilitys.blogspot.com

 

66. ZOO

7. july 2011 at 10:48 | Infantility* |  MY WAY
Tak se zase po delší době ozývám abych vám sdělila svoje zážitky.

Víkendové byly celkem veškeré žádné, ale v úterý se jelo do ZOO. Měli jsme to naplánováno už několik dnů dopředu. Jeli jsme na jízdenku z Lidlu (ano, z Lidlu za dvěstě), která nám paltila celý den na všechny vlaky po celé ČR. Ono se to normálně vlakem nevyplatí, zvlášt kdybyste si měli třeba ještě kupovat místenky min. za 70 kaček, přidejte k tomu cestu z Moravy do Prahy a zpět, a máte výplatu v prdeli. Né vážně, ono celkově cestování vlakem je drahý, pokud nejedete třeba IDS, speciálníma jízdenkama, o víkendu, skupinově nebo prostě nějak zlevněně.

A tak jsme se teda vypravili. Nutno podotknout, že jsem tu noc vůbec nespala, takže celkově jsem byla nějakých 38 hodin beze spánku, ale zvládnout se dá všechno, že? Vstala jsem o půl čtvrté, abych se připravila a hlavně aby se mě Pražáci nelekli (lekli se stejně, ale co), o půl paté jel vlak. Ten vlak jel přes všechny díry světa a v každé díře zastavoval. Prý je to jediný vlak za den, který to takhle bere zastávku od zastávky.


65. ...TO FIX YOU

30. june 2011 at 13:24 | Infantility*
Příště se opovaž donýst samý jedničky!

Děda mi vždycky říkával, že za samý jedničky si nic nekoupím, že musím mít aspoň jednu čtyřku, aby to stálo za to. Sice jsem ho neposlechla, ale snažila jsem se :). Bratr (ne)překvapivě samé jedničky donesl, ještě aby ne, je to prcek na prvním stupni, i když děsně hrabe a nechce se mi počítat matika. Dostala jsem od táty zákusek, a to jsem žádný vysvědčení neukazovala(možná někdy v květnu nebo kdy) ale to nikdo nemusí vědět, pšt.


Byl u nás babičky a už dopředu hlásila, že spolu vyházíme skříně, uklidíme a polovinu věcí vyhodíme. Našly se různý poklady, trička a kalhoty ze sedmé třídy, který jsou mi malý, nebo naopak tak pokydaný a vytahaný, že to nemůžu nosit ani doma. Kdybyste viděli, jak budoucí vysokoškolačka právě teď vypadá: Dva fleky na tričku od melounu, kydanec z kečupu z dnešních špaget a pak nějaký neidentifikovatelný, který zřejmě nejde vyprat. Jo, tričko z tábora, které zažilo už věcí (a je to na něm vidět:D). Tak jsme půlku věcí vyházely, něco se daruje, něco se dá do těch sběrnéjch kontejnerů, popřípadě na charitu. Teď to vypadá, jak na vojně. Skříně jsou pořád plné, ale už je to tam všechno v komínkách. Velitel by měl radost. No velitelka až tak velkou radost neměla, protože když viděla co všechno vyhazuju, tak řekla, že už mi nic nekoupí. Stejně nemám co na sebe, tak si budu muset něco koupit.

Ale tak třeba z toho bude mít někdo radost, i veci, který se nelíbí mně, se můžou líbit někomu jinýmu a užije to.

Pak jsem byla u zubaře a jsem šikovná, sice jsem obrázek ani žvížátko nedostala, ale kaz ani nic takovýho jsem neměla. Byla to jakási rychlovka, i když jsem tam museli čekat skoro půl hodiny. Brácha je po tátovi, děsnej posera, ten by k zubařovi raději vůbec nikdy nechodil, kdyby nemusel, ale on musí. Jako čert kříže se zubaře bojí i táta a to je už velkej, teda jak v čem.

Začala jsem se dívat na Skins, možná znáte. Náhodou jsem narazila na první díl a říkala jsem si WTF, co to jako je, cože, jako vážně, tolik sprostých slov jsem neslyšela už dlouho, ale anglicky to zní tak nějak normálně. Každopádne první díl byl trochu šok, pak už to jde, jsem u čtvrtého a už to začíná nabírat trochu jiný směr, teda trošinku. Jen mi blbne ten přehrávač, tak je to trhaný na několik "dílů", ale co se dá dělat, nikde jinde jsem to s titulkama nenašla.

A teď už zase nemám co dělat, E* mi odjela, takže mě nevytáhne na koktejl, K* je v práci.a já se chystám do Matičky Prahy do ZOO, pak chvíli klid a zase na brigádu, tam, kde jem před 2 roky byla a je to tam docela fuj a hraje tam špatná stanice radia (dechovka naštěstí ne) a kde je fešák šéf a trapný kolegyně. Ale aspoň pár šupů dostnu, uvidím, pokud s tím neseknu, mám totiž zápis, takže pokud mě šéf nepustí, tak mu dám výpověď.

Ale jinak se mám vážně fajn, těším se na dámskou dovču, na léto, na melouny a hrášek, zdá se mi o filmech, poslední dobou se mi vlastně pořád něco zdá. Ve snu je mi všechno jedno, jestli umím to, nebo něco jinýho, nikoho to nezajímá. Prostě si jen tak sním a většinou si to pak ráno (v poledne) nepamatuju, jen vím, že se mi zdál sen, většinou nějakej hezkej a to je fajn.

 


64. YOU GET IN MY WAY AND I MAKE YOUR LIFE A HELL

26. june 2011 at 16:32 | Infantility* |  HEART DAY
Hola, hola, škola volá
Ale nevolá, možná tak volá divočina, popřípadě romská máteř svolává svých 15 dětí na oběd(ano, i oni obědvají), ale škola rozhodně nevolá. Ředitel nám minulé pondělí tak trochu naznačil, že kouknout se tam ještě někdy možná můžeme, ale nijak nás tam nepohostí. Po těch 4 letech v ústavu je to příjemná změna. Jindy se mohla třídní uječet, aby z nás vymlátila omluvenky, nebo aspoň chtěla vědět, kde jsme byli.

Jacob*: No my jsme byli u babičky.
Třídní: A co jste tam dělali?
Jacob*: Natírali plot.

Tohle jen pro případ, že by vás zrovna nenapadala jiná výmluva. Ale větší sranda je, že on tam beztak fakt byl a ten plot natíral, ve školní rok, místo vyučování. Džejna* zase umývala okna místo toho, aby byla ve škole, ale po většinou jsme neměli žádný důvod být doma, ale stejně jsme byli.

I když vás asi unavují moje kecy o tom, jak se nudím, tak vám říkám, že už se ani tak nenudít. Spím do 12, najím se, podívám se na Gilmorky (ano, doháním svůj deficit ze základky), pak přijde bratr, něco chce, pak zase jím, pustím si film a jdu spát. O víkendu je to trochu jiný. Jedu k babičcce, trhat hrach a mrkvičku (mrkvu na oči a hrach na prdění), nebo "něco důležitého dělám" (spím třeba).

A k tomu filmu, viděla jsem další film, trošku psycho. Já si vždycky pustím film a další dva týdny se z něho dostávám, to jsem celá já, pak o něm básním jak byl geniální, i když mě občas docela rozložil. Tentokrát to bylo na hranici geniality a blbosti. CHATROOM. Zřejmě neznáte, je to na uložtu ke stažení a silně doporučuju. Někdy po setmění, kdy jste sami v pokoji a sluchátka na uších. Film si s váma hraje, ale nezasáhl mě tak, jak ten předtím, hrozně zvláštní a jak říkám, velmi tenká hranice mezi genialitou a hloupostí. Komentář z čsfd:

"Že je tu nízké hodnocení(54procent), zařazení do žáru horor a rozpoluplné komentáře? A co jako? Tohle je přesně ten typ filmů co mám ráda a který jsou občas přeceňované a občas jednoduše nedoceněné. Mně se to líbilo moc, hodně si s váma William hraje, hraje si se všema. Možná by mohl trochu víc, kdyby jednou v nečekaném okamžiku koukl do kamery a promluvil k divákovi, lekla bych se a hrála s ním. Možná na to jsem celou dobu čekala, že do toho diváka zapojí, do hry, do komunikace. Nehraje to na city, na strach, na lítost nad nemocnými a umírajícími, jen to u vás vyvolá takový ten weird pocit, že něco je špatně a možná je vlastně všechno v pořádku. Je čas si zachatovat :)"

A zdálo se mi o něm. Hráli jsme ho jako hru u nás v Kulturáku a vůbec jsme to neuměli, ani jeden, co jsme tam byli. Ale lidi děsně tleskali, asi se to i přes to líbilo. Což nechápu.

Včera mi napsala E*, jestli s ní někam nezajdu na dvojku a tak jsem šla. Bylo něco po deváté, prošly jsme tři podniky. Na to, že obě bydlíme ve stejným městě, tak jsem ve dvou ještě nikdy nebyla, ale co. Daly jsme si dvojkuv jednom, pak koktejl v druhým. Ona Swimm. pool a já Sex on the beach, což jsem si už strašně dlouho chtěla dát, ale moc podniků, který dělají koktejly tu nemáme, tak jsem byla ráda, byl vynikající. (a neměli Piňa Coladu, cajzlíci :D) Bylo půl jedné a šly jsme teda do třetího podniku. Chvíli jsme si zatancovaly, ale moc lidí tam nebylo, co byste taky chtěli, když byla neděle (teda předtím sobota, ale v sobotu tam moc lidí nechodí, ne jak v pátek) Pak jsme chtěly toho slibovaného Džahodovýho Dželcina, jenže neměli. Tak jsme se spokojily s višňovým (minule jsme si myslely, že je to třešeň, ale není to jedno? višňa jako třešňa). Domů jsme po dlouhé době nepřišla za světla, ale ve dvě :)

Hrali toho slovenskýho cajzla s Jebe jebe co ti jebe a Šmajdovi taky jebe. Jinak celkem dobře, ale ony se ty písničky děsně opakují. Byla to taková asi poslední akce na hodn dlouho, jelikož E* jede pá, pak budu mít já brigádu a možná taky dovolenou. Pak jsme domluvený s holkama na ty Pasohlávky, na takovej čundr, dámskou jízdu,.... teda doufám, že dámskou, protože s těma chlapama je to naprd, do všeho kecají.


63. HERE WE GO

22. june 2011 at 12:44 | Infantility* |  MY WAY
Dobré ráno Kuřátka,
ano, moje rána se nějak podivně posouvají na dvanáctou hodinu. Je to přesně čas a oběd, odpoledne si něco počtu, kouknu na film, nebo jdu do spořitelny, školy, na úřad, něco koupit, někoho někam odvézt (a přitom někoho srazit, heh), pak se navečeřet, podívat na zprávy, vyčůrat, pomodlit a spát.


Minulou středu jsem jela do O na předposlední přijímačky. Jejich TSP byly podivné, prostě Sportka. Vím, Sazka je v prčicích, ale to neznamená, že nemůžu tipovat :).Tak jsem každou druhou (spíš první) otázku tipovala. Jo, když prostě někdo neví, co řekl Nietzsche, Freud, kde je pohřben Patočka (kdo že je to Patočka?) nebo se mu prostě zdá ta otázka tak lehká, že je určitě blbě (opak ke krásný je ošklivý, ne?), tak to je pak těžký.. Každopádně jsem stihla den, kdy nebyla stávka. Na tu mě upozorňvaly všemožné cedule. O je krásná, má krásné historické centrum, orloj, Sloup, želvu a je tam hrozně moc ťamanů, kteří ale vůbec nic nemají. Ve čtvrtek jsem tak trochu vstřebávala dojmy a byla r¨áda, že mi vlastně v O o nic nešlo, jelikož jsem už přijatá do B, a do O jsem jela více méně ze zajímavosti, abych si to zkusila, když už jsem zaplatila nemalé peníze za přihlášku,.. a dostala tužku :)

Páteční večer byl za poslední dobu jeden z nejlepších večerů vůbec. Teda spíš bych řekla sobotní ráno nebo hluboká noc? S E* jsme si povídaly snad 3 hodiny venku, byla pak docela zima a měly jsme hlad, ještě že je políž benzinka, kde mají snad všechno. O půlnoci jsme tam potkaly kluky na bruslích (všimněte si, půlnoc, a oni jedou na brslích se najíst na benzinku) a já si pak koupila něco jako hotdog (paradox, na to, že nemám ráda maso, ale prostě když je hlad, tak je hlad a větší paradox je, že jsem apk měla ještě větší hlad). Byla zima a chtěly jsme něco na zahřátí, u neustálýho drbání a rozřazování spolužáků do skupin (jako že jedna skupina měla název Debil a byl v ní jen jeden člověk, úspěch, ne? :D) jsme se dověděla spoustu věcí, občas by bylo lepší mlčet a zústat dál v iluzích :D. Mmj jsem se dověděla, že náš maturiťák má své oběti (kdoví co spolu mja = fakt že maj). Daly jsme si Třešňového Jelzu - znáte můj odpor ke všemožnám likérům a barevnému pití?, protože mi to všechno připadá jak mlíko a puding( na jídlo se blé neříká, ale na pití může), takže ta červená a krvavá barva mě trošku děsila, ale bylo to dobrá, já měla všechny možný, J, ale třešeň ještě ne..

Domů jsme zase přišla za světla, což má bezesporu jednu výhodu. Nebojíte se a potkáváte lidi, co jdou do práce. Boty mokré od rosy a cvrdlikání ptáků, při kterých nejde usnout. Ale užila jsme si to jak dlouho ne, doufám, že tento pátek se nás sejde víc než 6 a uděláme si slučák, popřípadě druhý maturiťák (a v mém případě asi 5. :D). Je fajn zjistit, že holka, se kterou jste se nebavili jen prostě protože se zdálo, že swi nemáte co říct a se kterou si sednete na poslední rok a se kterou sdílíte pátky je vaše kamárádky a už vám ani nezbude čas myslet na to, jak si Lily* ničí život odříznutím se :). Že je na světě pár lidí, kteří vám budou chybět, tedy opravdu chybět.

V pondělí se předávalo vysvědčení. Bylo mi smutno, všechna ta dojemná slova, lazená do vtipu. Třídní vůbec nemohla mluvit, řekla nám ve třídě dvě věty a pak pár statistik. Svůj projev nechala, stejnějako třídnů béčka, číst řediteli. Smátné a zároveň veselé, něco končí a něco začíná. Annie* zahrála Amelii, holky zazpívaly. Moje skore je 2 2 1 1 1. Ani jsem nečekala vyznamenání a bylo to příjemné překvapení. Všechno to má svá pozitiva. Na sociální síti vám mizí přátelé, noví přibívají, některé jste už 4 roky neviděli, s některými jste se viděli každý školní den, jiné už nikdy neuvidíte.

Včera jsem jela na poslední oborový test z Aj s Kitty*(netřeba dodávat, že její bratr má krásný auto a že jsem zase tipovala, oni nám to totiž dali v angličtině, hajzlíci :D), tak jela pak domů a já čekala u Fontány na Baretku. Domlouvaly jsme se, že půjdeme na Lidice, ona měla vstupenku zadarmo a já zas velký kulový, jelikož náš ředitel má kecy, ale zadarmo nám nic nedá :). Hezky jsme se najedly, popovídaly, pozmrzlinovaly a pak do kina. K filmu nechci nic dodávat. Konečně český film, který za něco stojí. Vadila mi jen všudypřítomná dojemná hudba, u které mně mrazilo. Ono ani nejde o to, co jsme viděly, ale o to pozadí, co všechno bylo za tím.

"A občas je prostě lepší věci nechat plavat, neřešit a žít,
bez ohledů na druhé, s ohledem na egoistické druhé Já."

Infantility*

Next articles


Where to go next