HEART DAY

67. PEOPLE NEED CHANGES

30. august 2011 at 14:31 | Infantility*

infantilitys.blogspot.com

64. YOU GET IN MY WAY AND I MAKE YOUR LIFE A HELL

26. june 2011 at 16:32 | Infantility*
Hola, hola, škola volá
Ale nevolá, možná tak volá divočina, popřípadě romská máteř svolává svých 15 dětí na oběd(ano, i oni obědvají), ale škola rozhodně nevolá. Ředitel nám minulé pondělí tak trochu naznačil, že kouknout se tam ještě někdy možná můžeme, ale nijak nás tam nepohostí. Po těch 4 letech v ústavu je to příjemná změna. Jindy se mohla třídní uječet, aby z nás vymlátila omluvenky, nebo aspoň chtěla vědět, kde jsme byli.

Jacob*: No my jsme byli u babičky.
Třídní: A co jste tam dělali?
Jacob*: Natírali plot.

Tohle jen pro případ, že by vás zrovna nenapadala jiná výmluva. Ale větší sranda je, že on tam beztak fakt byl a ten plot natíral, ve školní rok, místo vyučování. Džejna* zase umývala okna místo toho, aby byla ve škole, ale po většinou jsme neměli žádný důvod být doma, ale stejně jsme byli.

I když vás asi unavují moje kecy o tom, jak se nudím, tak vám říkám, že už se ani tak nenudít. Spím do 12, najím se, podívám se na Gilmorky (ano, doháním svůj deficit ze základky), pak přijde bratr, něco chce, pak zase jím, pustím si film a jdu spát. O víkendu je to trochu jiný. Jedu k babičcce, trhat hrach a mrkvičku (mrkvu na oči a hrach na prdění), nebo "něco důležitého dělám" (spím třeba).

A k tomu filmu, viděla jsem další film, trošku psycho. Já si vždycky pustím film a další dva týdny se z něho dostávám, to jsem celá já, pak o něm básním jak byl geniální, i když mě občas docela rozložil. Tentokrát to bylo na hranici geniality a blbosti. CHATROOM. Zřejmě neznáte, je to na uložtu ke stažení a silně doporučuju. Někdy po setmění, kdy jste sami v pokoji a sluchátka na uších. Film si s váma hraje, ale nezasáhl mě tak, jak ten předtím, hrozně zvláštní a jak říkám, velmi tenká hranice mezi genialitou a hloupostí. Komentář z čsfd:

"Že je tu nízké hodnocení(54procent), zařazení do žáru horor a rozpoluplné komentáře? A co jako? Tohle je přesně ten typ filmů co mám ráda a který jsou občas přeceňované a občas jednoduše nedoceněné. Mně se to líbilo moc, hodně si s váma William hraje, hraje si se všema. Možná by mohl trochu víc, kdyby jednou v nečekaném okamžiku koukl do kamery a promluvil k divákovi, lekla bych se a hrála s ním. Možná na to jsem celou dobu čekala, že do toho diváka zapojí, do hry, do komunikace. Nehraje to na city, na strach, na lítost nad nemocnými a umírajícími, jen to u vás vyvolá takový ten weird pocit, že něco je špatně a možná je vlastně všechno v pořádku. Je čas si zachatovat :)"

A zdálo se mi o něm. Hráli jsme ho jako hru u nás v Kulturáku a vůbec jsme to neuměli, ani jeden, co jsme tam byli. Ale lidi děsně tleskali, asi se to i přes to líbilo. Což nechápu.

Včera mi napsala E*, jestli s ní někam nezajdu na dvojku a tak jsem šla. Bylo něco po deváté, prošly jsme tři podniky. Na to, že obě bydlíme ve stejným městě, tak jsem ve dvou ještě nikdy nebyla, ale co. Daly jsme si dvojkuv jednom, pak koktejl v druhým. Ona Swimm. pool a já Sex on the beach, což jsem si už strašně dlouho chtěla dát, ale moc podniků, který dělají koktejly tu nemáme, tak jsem byla ráda, byl vynikající. (a neměli Piňa Coladu, cajzlíci :D) Bylo půl jedné a šly jsme teda do třetího podniku. Chvíli jsme si zatancovaly, ale moc lidí tam nebylo, co byste taky chtěli, když byla neděle (teda předtím sobota, ale v sobotu tam moc lidí nechodí, ne jak v pátek) Pak jsme chtěly toho slibovaného Džahodovýho Dželcina, jenže neměli. Tak jsme se spokojily s višňovým (minule jsme si myslely, že je to třešeň, ale není to jedno? višňa jako třešňa). Domů jsme po dlouhé době nepřišla za světla, ale ve dvě :)

Hrali toho slovenskýho cajzla s Jebe jebe co ti jebe a Šmajdovi taky jebe. Jinak celkem dobře, ale ony se ty písničky děsně opakují. Byla to taková asi poslední akce na hodn dlouho, jelikož E* jede pá, pak budu mít já brigádu a možná taky dovolenou. Pak jsme domluvený s holkama na ty Pasohlávky, na takovej čundr, dámskou jízdu,.... teda doufám, že dámskou, protože s těma chlapama je to naprd, do všeho kecají.

61. LET'S GO PARTYING

13. june 2011 at 17:44 | Infantility*
Never win and never loose
and never hear the blues.
Always Charlie, always fool,
You just play by my rule.

To jen tak pro začátek. Dámy a pánové, začínáme.

Jak někteří ví, byla jsem na maturitním večírku. Bála jsem se, co kdo tam zas komu udělá, ale moje obavy byly zbytečné, fakt že jo. Od šesté jsme se začali scházet, všichni s učiteli jsme se nakonec narvali do jedné místnosti, kde jsme si připili šampáněm s jahodama a párty mohla začít. Blázen Lů* si donesla soubor otázek k přijímačkám na lékařskou a dokonce se tam ředitele ptala na nějaký příklad :D.

Vykládalo se, bavilo se. Přišel i ředitel, třídní, fyzikářka a další, takže bylo o zábavu postaráno. Vlastně jsme ani nepotřebovali tolik pít. Já měla akorád pár vín, 2 sklinky šáňa, Yelzu a protože jsme byli v irské restauraci, tak tam měli i specialní piva. Jedno vypadalo jako čerstvé chcanky, to mi nechutnalo, pak ještě červený, který bylo lepší, ale pro mě - nepivaře to je v podstatě všechno hnusný..

59. 4 OUT OF 5 DOCTORS AGREE THAT I AM ACTUALLY INSANE

7. june 2011 at 15:47 | Her alter ego*
Hey ty, jo ty, k tobě mluvím
Chceš doporučení na rodinný film, kde ucítíte teplo domova a zasmějete se?
Tak to máš opradu blbý.
HARD CANDY

Kdo viděl, ví, kdo neviděl, ať poslouchá. Příběh začíná internetovou konverzací mezi 14letým děvčetem (pilná studentka, otec lékař) a starčím dvaatřicetiletým mužem. Už podle traileru zčásti pochopíte. Setkáváme se s tím každý den, hlavně ti, co chatují, nevyžádané nabídky, spamy, otravové. Když ale na hru přistoupí i děvče, koketuje a svými líbeznými odpověmi dokáže muže přimět, aby se s ní setkal. Propast překonána. Je Hayley naivní? Není, je to mrcha se kterou soucítíme, lze ale soucítit s někým takovým? Soucítit se starším užem co má vzálibu v mladých dívkách? Vždyť z okolí známtolik párů, co mají mezi sebou 10, 15 let, jsou normální? Žijí? Vadí to jim a vadí to mně?

58. HOW TO BE YOUR PRIVATE DEVIL

2. june 2011 at 21:42 | Her alter ego*
Inf* se teď pokusí vžít do vyprávěkyně, vládkyně všech moří a básněříčky. (A pokusí se nepsat ve třetí osobě, je to neosobní, osobo)

Právě jsme dojela fešným autem z dámské jízdy (almost Lady´s night, skoro, kdyby tam nebyl její bratr:)). Byla jsem u Kitty*, sice jen přes jednu noc, ale bylo to hrozně fajn. Pamatujete si ty děcký přespávačky, jak jste se strašili, vyprávěli si příběhy o mrtvých dětech a pak se báli na táboře zavřít okno? (Zase sentimentální okýnko do mého dětského kufříku). Tak nějak tak to probíhalo. Teda úplně jinak. Nebála jsem se ani po Věřte, nevěřte. No jo, když je někdo starej, tak už je starej a nebojí se.

54. IT´S OKAY NOT TO BE OKAY

26. april 2011 at 14:43 | Her alter ego*
Jo,
na nic jiného se nezmůžu než na kradení veršů
a dávání si jich do nadpisů.
Protože jsem to já, která nedokáže nic vymyslet.

Začíná mi pořádně bít v hlavě, tik tok, odlepuju nálepky a těším se jak malá holka co jde poprvé do školy. Ne, nezbláznila jsem se, jen chci už mít pokoj. Dostanu klavír. Až se dostanu na vysokou. A k tomu musím udělat jen jedno, naučit se 97 otázek - každá rovna tak 3,4 stranám textu. Jak která tedy.

50. EVIL REVOLUTION IN RE-PUBLIC

30. january 2011 at 20:24 | Her alter ego*
Hi girl, hi boy,

zdá se mi, že zima je nejlepší na konání akcí ať už jsou jakékoliv. I přes ono "netěšení", že strávím celý ples někde sama, jsem si večer užila. Tedy, nedá se mluvit o večeru, protože zhruba do  jedné hodiny ranní to nebylo ono. V podstatě to stálo za hovno. Řeknu to na rovinu.

Začátek vypadal slibně, podobně jako stužkovací večírek. Předtančení a poté odebrání se k baru pro pití. Chtěla jsem se opít, hezky optimálně. Bohužel jsem viděla pokus o revoluci ve stolování. Protože nechci zmiňovat tu onu revoluci nějak okatě, abych nebyla nalezena nějakými dotěrnými spolužáky, řeknu jen něco málo. Normálně se dává chlast do skla, ano. Normálně se nalívá víno do krásných skleněncých skleniček. A tak jsem chtěla spáchat (týdenotématní?) sebevraždu, když jsem viděla, kam se to nalívá. A jak to dopadlo? Zůstala jsme úplně zcela totálně čistá střízlivá. (Až na jeden hlt, protože jsme měla žízeň, ale to už bylo ze sklenky v jiném zařízení!!) V podstatě jsem na sebe pyšná.

Minulý týden jsem byla na oslavě jedněch náctin (těch posledních) a bylo to fajn i když to Kitty moc nebavilo. Řekněme že vůbec, protože ona na tancování není. Teď jsme si to dokonale vynahradila. Až po již zmíněné jedné hodině ranní.


Večer se skládal z neustálého hledání kamarádek, když jsem je zase našla, tak jsem zase ztratila tu, se kterou jsem chtěla pokecat, protože jsem se hodně dlouho neviděly. Pak jsem tam dokola pobíhala. Naonec jsem byla s Eve a probíraly vše možné. A víte co je blbé? Když se přátelé pohádají. A co je nejhorší? když se pohádají na akci takovéto a přede mnou. Eve a Dé si vyčetli všechno možný a zbytečně. To aby se pak znova za 15 minut spřátelili. Měla jsme chuť někoho praštit. Pak jsme si s opuštěným klubem zhrzených děvčat sedly a koukaly se na poslední tancující páry.

Ve dvě akce končila a já si skoro nezatancovala, tak jsme se s původní dvojkou rozhodly, že se vydáme pryč někam do tepla si pořádně zatancovat. Šel s námi i Tanečník*, který byl bez přítelkyně, ani vlastně nevím, kde byla. V klubu bylo narváno a vedro na padnoutí. Ale ještě před tím se dvojka (složená ze dvou děvčat, domyslete si zbytek) rozhádala tak, že jsem šla se Sam* opačnou stranou parku. Prakticky důvod jejich rozhádání byla žárlivost. S žárlila na Tanečníka* i přes jejich orientaci a dopadlo to zle.

Nesnáším, opravdu ne, když se někdo pohádá. Proplakalo se pár slz a bylo pak usmiřování. Nakonec (uff) se vše k dobrému obrátilo. Snad. Zancovali jsme si nakonec všichni. A musím říct, že tančník opradu dobře tancuje. I když se S* nemohla zbavit pocitu, že je prý Tanečník "hnusnej úchyl". Mě ten úchyl připadal fajn. A aspoň mám o jednoho přítele na KsichtKnize víc i když se třeba už nikdy neuvidíme. Víš, i přes ty nesrovnalosti ve všech těch jejich vztazích jsem se dokonale bavila. Samantina přítelkyně* i Sam* jsou dvojka fakt k pohledání, jednu dobu se provokují a pak jsou naštvaný, pak si každá mně stěžuje, pak to, pak ono. Myslím ale, že to jejich vztah okořenilo :) I když je to zákeřné.

S máti se často neshodujeme na trávení volného času. A startuje na mě čím dál tím častěji. To, že jsme přišla o půl šesté domů je přeci normální. Řvala, že jsem ji nedala vědět, že ples končí ve 2 a že byla kvůli mně vzhůru. Kecá, protože se po mě sháněla až když jsem vystupovala z taxi a byla před barákem. Nevím, proč bych se měla ozývat já. Vážně je mi to líto, ale není to normální. Ona není normální. Ty historky, jak si bratranec uprdne v Berouně a ještě tentýž den to ví vzdálená rodina v Africe s tím, že se bratranec posral, to už jsem kdysi psala (tajná služba nás sleduje), ale tohle buzerování je už vážně moc. Z oslavy minulý víkend jsem přišla myslím ve dvě a ona se strašně divila, co dělám doma tak brzo. Před Vánoci měla problém s mým mírným opitím a dotazovala se, jestli jsem vážně střízlivá. Né, matko přesstavená, po deseti panácích nejsem ožralá jak ti dobytci, ale taky bych si asi za volant nesedla. Já tomu nerozumím. Je tu někdo, kdo by mi vysvětlil, co ti roidiče chtějí? Mám chuť se vykašlat na učení a jít v pátek zase někam a vrátit se až v neděli.

Myslím, že jsi si všiml, drahý Charlie, že jsem se od léta hodně změnila. To ne já, ale to ta společnost. Je to 3:0 pro ni. A já si to užívám. Odprostila jsme se od smutnění za ex-nej-kamarádkou a začala si nezávazně užívat.

Je čas začít psát, abychom nebyli zapomenuti.

49. BECAUSE

10. december 2010 at 20:38 | Her alter ego*
.... si všichni myslí, že když je John 30 let po smrti, tak se musí najednou přeorientovat a vkládat na sociální síť Imagine
.... jsem začala nosit baňky (ne ty na stromek)
.... nechci maturovat. nikdy
.... jsem se ožrala a dělala neplechu
.... mám stužku. bojím se ji nosit. protože by mi to nikdo nevěřil. a určitě ji ztratím
.... každý má svá tajemství
.... nikoho nezajímám. ani moje hudba
.... jsem ráda, že nemusím řešit jestli je lepší tahle holka nebo ta druhá. prostě nemusím
.... jsem škodolibá, dívám se na farmár hladá ženu
.... máme hnusnej stromek na náměstí
.... jsem chtěla napsat článek, ale nenapsala jsem
.... poslouchám křesťanskej rap


se stydím


a přestat pít
jen si představit
někomu povyprávět
jak je hezké pomalovat svět


A úplně nejvíce mě irituje dabing Stinga
(Sophiina volba/ Sophie´s choice - 1982 )


48. EVERYTHING HAS CHANGED

7. september 2010 at 16:25 | Her alter ego*
NEVÍM, NEMŮŽU, UŽ NEMŮŽU. ZASE MĚ TO CHYTÁ.
The spring melancholy and hearthbreaking songs.
Nemám náladu, nemáš štěstí, ani peníze.

Nevím, nemůžu.... a nechci.

46. BACK

1. september 2010 at 11:05 | Her alter ego*
Ch.,

zase, opět, znova. Zase jsem nemohla usnout, nemohla jsem spát, převalovala jsem se div jsem nespadla, chtěla jsem si pustit ukolébavku na uklidnění, ale "ta moje" je nefunkční a hrabat v jednu v noci bratříčkovi v pokoji a šmátrat po malinkatém přistroji s muzikou, to se na mě nezlob, ale opravdu ne.

A očekávání se naplnila. Vám taky? Určitě. Zcela jistě. Prvňáci se báli říct své jméno, deváťáci machrují, prváci si na pomoc berou maminky a na poslední chvíli se hrnou do třídy, třeťáci na sebe čekají před školou a zbytek postává v zimě na našich nových skvělých schodech a kouří. A já jsem samozřejmě zase poslední. Jdu s lidmi v pozdních autobusů, všichni se rozprchají, mrznu. Holčička má na sobě zimní kabát a já jen triko s krátkým a svetr. Cítím se trpně. Ale jsem přeci nejstarší, měli by mi otevírat dveře.


Zapomněla jsem, jestli jsem Á nebo Bé. Pak jsem si to uvědomila, pozdravila kolemjdoucí povědomé tváře, usmála se. Jak jsem očekávala, moje ex už měla na mém místě náhradnici a já to předpokládala. Asi dva měsíce dopředu, kdy se nebyla ani schopná ozvat, až skoro ke konci po mě chtěla knižku, co jsem si od ní půjčila. (Na západní frontě klid. Plakala jsem při posledním odstavci. Nevím proč, ale musela jsem)Jo, vždycky každý přijde až když něco potřebuje.

A na koho jsem zbyla? K mé (ne)milosti zrovna na Johnnyho. Řekl mi zdrobněle, tak jak to on skoro vždy říká a přidal k tomu to obvyklé. Prostě jsem na sebe zbyli (zbili?), sedíme spolu v lavici. Ale nakonec jsem ráda. Oba jsme komunikativní a s Lillian* by to byl zase půlrok utrpení, protože ona se mě prostě zřekla.

Mphla bych psát slohovky na téma: Můj první den ve škole. Všechny ty maličkosti, známé tváře, třídní učitelka, která čte výňatky z řádu. Zase každý švitoří, nikdo si nevšiml že zmlkla. Jak asi? Všichni jsou nacpaní vzpomínkami a někteří i dobrou snídaní. Všechna místa někdo někomu drží nebo jsou zasednutá, usedám proto s Johnnym* do první šprťácké. Dostáváme chip(s)y (Chip a Dale, jak trefně J* poznamenal). Odvykládáno, odpodepisováno. Zaplať to, zaplať ono.

Skříňky. Další téma. Zase jsem zbyla. Je zlé, že vždy zbývám já? A Johnny* samozřejmě. Už je to napřeshubu. Takže jsme spolu i ve skříňce. Jsme divná škola, že máme jen polovinu skříněk, šetřit se musí. Třeba to ještě nějak uděláme, abychom měli přinejmenším jiné skříňky nebo při nejlepším každý svoji. Je to fajn :)

Až teď svítí slunce a je hezky. Táhla jsem s sebou deštník. Jako trouba. J* a Sam* mě šli doprovodit domů i když je to přes celé město. Nešly otevřít dveře a oni se mi málem smáli. Pak doletěl bratr a teď zas někam odletěl. Je jako vlaštovka. Ani první den školy ho nezastaví.

Taky bych chtěla lítat.
Ne jako vlaštovka, ale jako písnička.
Nadnášet se a těšit lidi okolo.
Ale to by byla dlouhá pohádka.
Teď spi a zase sni ty svoje sny.
Dobrou.

i
 
 

Advertisement